Diagnóza chronického únavového syndromu

Návštěva praktického lékaře je spojena s běžnými vyšetřeními, téměř ve všech případech však budou výsledky negativní. Na základě přetrvávajících problémů je pacient odkázán na specializované imunologické pracoviště, na kterém se podrobí důkladnému vyšetření, na základě čehož mu je stanovena diagnóza. Diagnóze, spojené s nejrůznějšími vyšetřeními a testy, musí předcházet dlouhodobě trvající zhoršený stav pacienta. Před samotnou diagnózou je podstatné, aby pacient vykazoval minimálně osm z jedenácti příznaků, nebo pouze šest příznaků, které budou doprovázet dvě tělesná kritéria. Před stanovením diagnózy onemocnění chronicky únavového syndromu je nutné vyloučit veškerá onemocnění, jejichž příznaky jsou ve většině případů shodné s příznaky CFS. Lékař musí vyloučit onemocnění spojené s neurologickými, revmatologickými, endokrinologickými a duševními poruchami.

Na základě důkladného vyšetření se musí vyloučit infekční mononukleóza, projevy související s nedostatkem vitamínů a stopových prvků, ke kterým patří především vitaminy skupiny B, selen, železo a hořčík. Dále je nutné vyloučit chudokrevnost, selhávání životně důležitých vnitřních orgánů, ke kterým patří játra, srdce a ledviny. Z diagnózy musí být vyloučena psychická porucha, alkoholismus a drogová závislost.

Mezi hlavní kritéria pro stanovení diagnózy chronicky únavového syndromu patří opětovný nebo dlouhodobý únavový stav, který u nemocného přetrvává po dobu minimálně šesti měsíců. Únava musí být natolik intenzivní, že člověka omezuje v každodenních činnostech, snižuje jeho aktivitu, a to až o polovinu.

Nemocný, u které je vysoké podezření na chronicky únavový syndrom, se musí podrobit důkladnému kompletnímu vyšetření, na základě čehož se nemoc potvrdí, popř. vyvrátí. Během vyšetření se pacient podrobí celkové podrobné anamnéze, během níž se lékaři zaměřují především na vyvolávající nebo zhoršující příčiny. Komplexní vyšetření pacienta je také spojeno s podrobným imunologickým laboratorním vyšetřením.

K základním diagnostickým postupům patří kontrola tělesné hmotnosti, měření krevního tlaku a měření tělesné teploty. K důležitým výsledkům vede chemické vyšetření moči a mikroskopické vyšetření močového sedimentu. K částečnému vyloučení některých komplikací je pacient podroben vyšetření EKG a RTG, které je zaměřeno na vyšetření hrudníku.